Útěk před otcovstvím: Příběh lásky a ztráty
«Martino, co se děje?» zeptala jsem se, když jsem ji viděla stát na rohu ulice s kočárkem a prázdným pohledem v očích. Byla to moje stará spolužačka z gymnázia, a i když jsme se neviděly roky, její výraz mě okamžitě znepokojil.
«Ach, Anno,» povzdechla si Martina a její oči se naplnily slzami. «Nevím, kde začít. Všechno se zdá být tak… beznadějné.»
Posadily jsme se na lavičku v parku, kde její malý syn Jakub klidně spal v kočárku. Martina začala vyprávět svůj příběh, který byl plný lásky, naděje, ale také zrady a bolesti.
«Když jsem potkala Petra, myslela jsem si, že je to muž mého života,» začala. «Byl okouzlující, vtipný a měl takovou vášeň pro život. Vzali jsme se po dvou letech randění a já byla přesvědčená, že jsme stvořeni jeden pro druhého.»
Ale jakmile se narodil Jakub, všechno se změnilo. Petr začal být odtažitý, často zůstával dlouho v práci nebo trávil večery s přáteli místo toho, aby byl doma s rodinou.
«Nejdřív jsem si myslela, že je to jen stres z nové role otce,» pokračovala Martina. «Ale pak jsem si všimla, že se vyhýbá jakékoliv odpovědnosti spojené s Jakubem. Nikdy ho nechtěl krmit, přebalovat nebo ho vzít na procházku.»
Jednoho večera, když se Petr vrátil domů později než obvykle, Martina se rozhodla konfrontovat ho.
«Petře, co se děje?» zeptala se ho s obavami v hlase. «Proč se vyhýbáš Jakubovi?»
Petr se na ni podíval s výrazem, který ji mrazil až do morku kostí. «Já prostě nejsem připravený být otcem,» přiznal tiše.
Martina byla šokovaná. «Ale to jsi měl říct dřív! Jak můžeš teď říct něco takového?»
Petr jen pokrčil rameny a odešel do ložnice. Martina zůstala stát v obýváku s pocitem bezmoci a zoufalství.
Dny plynuly a situace se nelepšila. Petr stále více unikal do svého světa a Martina zůstávala sama s Jakubem. Snažila se být silná pro svého syna, ale uvnitř cítila, jak se její svět rozpadá.
Jednoho dne Petr prostě zmizel. Nechal jen krátký vzkaz na kuchyňském stole: «Omlouvám se, ale musím odejít.» Martina byla zdrcená. Jak mohl opustit svou rodinu tak snadno?
«Nevím, co mám dělat,» řekla mi Martina s očima plnýma slz. «Jak mám vysvětlit Jakubovi, že jeho otec prostě odešel?»
Snažila jsem se ji utěšit, ale věděla jsem, že slova nestačí. Byla to situace bez jednoduchého řešení.
Martina teď čelí životu jako svobodná matka. Musí najít sílu pokračovat dál pro svého syna a zároveň se vyrovnat s tím, že muž, kterého milovala, ji opustil.
«Jak může někdo utéct před odpovědností otcovství?» ptala se mě Martina zoufale. «A co to znamená pro nás ostatní?»
Její otázky zůstaly viset ve vzduchu a já věděla, že na ně neexistuje jednoduchá odpověď. Ale možná právě to je důvod, proč bychom měli o těchto věcech mluvit otevřeněji.