«Rok bez vnuka: Ticho po ukončení finanční podpory»
Jmenuji se Karel Novák a žiji v malebné vesničce nedaleko Českého Krumlova. Celý život jsem pracoval jako učitel na základní škole, a když jsem odešel do důchodu, těšil jsem se na klidné dny strávené s rodinou. Můj syn, Petr, se však dostal do finančních potíží, a tak jsem mu začal pomáhat. Roky jsem mu posílal peníze, abych mu ulehčil život. Ale když jsem musel přestat, všechno se změnilo.
Byl to chladný podzimní den, když jsem naposledy viděl svého vnuka, malého Honzíka. Bylo to na svatého Václava, kdy jsme se jako rodina scházeli na tradičním obědě. Honzík byl plný energie, běhal po zahradě a sbíral kaštany. Tehdy jsem netušil, že to bude naposledy, co ho uvidím.
Když jsem Petrovi oznámil, že už nemohu dál posílat peníze, jeho reakce mě zaskočila. «Tati, jak si to představuješ? Bez tvé pomoci to nezvládneme,» řekl mi rozhořčeně. Snažil jsem se mu vysvětlit, že i já mám své limity a že musím myslet na vlastní budoucnost. Ale on mě nechtěl poslouchat.
Od té doby se mnou Petr přestal komunikovat. Telefonáty zůstaly bez odpovědi a dveře jejich bytu zůstaly zavřené. Nejvíc mě ale bolelo, že jsem přišel o kontakt s Honzíkem. Každý den jsem si představoval, jak roste a co nového se naučil.
V zimě, když napadl první sníh, vzpomněl jsem si na naše společné stavění sněhuláků. Honzík vždycky trval na tom, aby měl sněhulák mrkev místo nosu a starý hrnec jako klobouk. Tyto vzpomínky mě držely nad vodou.
Na jaře jsem se rozhodl napsat Petrovi dopis. Chtěl jsem mu říct, jak moc mi chybí a jak bych si přál vidět Honzíka. Doufal jsem, že slova na papíře prolomí ledy mezi námi. Odpověď však nepřišla.
Léto přineslo další svátky a rodinné oslavy, ale já zůstal sám. Na svatého Jana jsem seděl na zahradě a sledoval ohňostroj nad vesnicí. Přál jsem si, aby byl Honzík se mnou a sdílel tu krásu.
Rok uběhl jako voda a já stále čekám na zázrak. Vím, že čas nelze vrátit zpět, ale doufám, že jednoho dne Petr pochopí, že rodina je víc než peníze. A že mi dovolí být součástí Honzíkova života.