„Moje máma řekla: buď ona, nebo já.“ – Rozpad české rodiny kvůli generační propasti

„Buď ona, nebo já! Rozhodni se, Petře!“ Matčin hlas zněl v kuchyni jako rána bičem. Stál jsem mezi ní a svou ženou Lenkou, obě dvě s očima plnýma slz a hněvu. V tu chvíli jsem měl pocit, že se mi srdce roztrhne vejpůl. Nikdy jsem si nemyslel, že se naše rodina dostane až sem.

Vyrůstal jsem v našem domě v Kolíně, kde jsme žili tři generace pod jednou střechou. Táta zemřel, když mi bylo patnáct, a od té doby byla máma všechno – opora, rádce, někdy až moc ochranitelská. Když jsem si přivedl Lenku, byla to láska na první pohled. Máma ji přijala s úsměvem, ale už tehdy jsem v jejích očích zahlédl stín nejistoty.

Roky plynuly a my jsme s Lenkou měli dvě děti – Tomáška a Aničku. Dům byl plný smíchu, ale i drobných hádek o to, kdo uklidí kuchyň nebo kdo vyzvedne děti ze školky. Máma byla stále aktivní, vařila, radila a někdy i nevyžádaně zasahovala do našich rozhodnutí. Lenka to dlouho snášela mlčky, ale napětí mezi nimi rostlo.

Jednoho večera jsem přišel domů pozdě z práce. V předsíni jsem slyšel tlumené hlasy. „Lenko, takhle se u nás doma věci nedělají,“ říkala máma ostře. „U vás doma? To je i můj domov!“ odpověděla Lenka roztřeseným hlasem. Zatajil jsem dech za dveřmi. Máma pokračovala: „Kdybys měla trochu úcty ke mně a k tomu, co jsem vybudovala…“ Lenka ji přerušila: „A kdybyste mě konečně začala brát jako součást rodiny!“

Vtrhl jsem dovnitř a snažil se situaci uklidnit. Ale bylo pozdě. Slova už byla venku a nedala se vzít zpět.

Od té doby bylo všechno jiné. Máma se stáhla do sebe, s dětmi si hrála méně a s Lenkou mluvila jen to nejnutnější. Lenka byla podrážděná, často plakala v koupelně a já jsem nevěděl, ke komu se přiklonit. Děti cítily napětí a začaly se ptát, proč je babička smutná.

Jednoho rána při snídani máma pronesla: „Petře, musíme si promluvit.“ Sedli jsme si do obýváku. „Nemůžu tu už dál žít s Lenkou pod jednou střechou. Buď odejde ona, nebo já.“

Zamrazilo mě. „Mami, to přece nemyslíš vážně…“

„Myslím,“ řekla pevně. „Celý život jsem ti dávala všechno. Ale teď mám pocit, že už tu pro mě není místo.“

Šel jsem za Lenkou. Seděla na posteli a dívala se do prázdna. „Slyšela jsem to,“ řekla tiše. „Jestli chceš, odejdu já.“

„Nechci přijít ani o tebe, ani o mámu,“ zašeptal jsem zoufale.

Následující dny byly peklo. Máma chodila po domě jako stín, Lenka se snažila být neviditelná a děti byly zmatené. Snažil jsem se s mámou mluvit – připomínal jí všechny ty roky společného života, prosil ji o trpělivost. Ona jen kroutila hlavou: „Petře, ona mě nikdy nebude respektovat.“

Lenka mi večer v slzách říkala: „Já už nemůžu dál žít ve stínu tvé matky. Potřebuju cítit, že jsme rodina my dva – a naše děti.“

Začal jsem chodit po nocích ven a přemýšlel jsem, co mám dělat. V práci jsem byl jako tělo bez duše. Kolega Honza si mě vzal stranou: „Hele, Petře, chápu tě… Ale musíš si vybrat. Jinak přijdeš o obě.“

Jednoho dne přišla máma s kufrem v ruce do kuchyně. „Odcházím k sestře do Pardubic,“ oznámila chladně. „Až si uvědomíš, co pro tebe znamenám, ozvi se.“

Děti plakaly, Lenka byla bledá jako stěna. Já stál u dveří a měl pocit, že mi někdo vyrval kus srdce.

První týdny bez mámy byly zvláštní. Dům byl tichý, Lenka se snažila být veselá kvůli dětem, ale já věděl, že ji to bolí stejně jako mě. Volal jsem mámě několikrát týdně – někdy mi to zvedla, jindy ne.

Jednou večer mi Anička řekla: „Tati, kdy už zase bude babička doma?“ Nevěděl jsem co odpovědět.

Po dvou měsících mi máma napsala dopis: „Petře, možná je čas začít žít svůj vlastní život bez mého stínu. Ale nezapomeň – rodina je to nejcennější.“

Seděl jsem u stolu s dopisem v ruce a brečel jako malý kluk.

Dnes je to už rok od té chvíle. Máma bydlí u tety v Pardubicích a vídáme se jen občas na svátky. S Lenkou jsme si prošli krizí – někdy mám pocit, že jsme silnější než dřív, jindy cítím prázdné místo tam, kde bývala máma.

Každý den si kladu otázku: Udělal jsem správné rozhodnutí? Může být rodina zase celá? Nebo některé rány nikdy nezmizí?

Co byste udělali vy na mém místě? Dá se vůbec vybrat mezi matkou a ženou?