Neviděný potenciál: Proč je důležité dávat našim dětem příležitosti, ne jen odpovědi
«Jakube, už zase jsi mi rozházel všechny plány!» vykřikla jsem zoufale, když jsem vstoupila do obývacího pokoje a viděla, jak můj osmiletý syn sedí uprostřed hromady mých pracovních dokumentů. Jeho oči zářily nadšením, zatímco prstem ukazoval na různé části mých návrhů zahrad. «Podívej, mami, tady by se hodil rybníček!» řekl s nadšením.
Byla jsem unavená po dlouhém dni v práci a poslední, co jsem potřebovala, bylo znovu třídit všechny ty papíry. «Jakube, kolikrát ti mám říkat, že tohle není hračka?» povzdechla jsem si a začala sbírat rozházené listy.
Jakub se na mě podíval s výrazem, který mě přiměl zastavit se. «Ale mami, já jen chtěl pomoct,» řekl tiše.
V tu chvíli jsem si uvědomila, že možná dělám chybu. Můj syn měl opravdový zájem o mou práci, ale já jsem byla příliš zaneprázdněná poskytováním okamžitých řešení na to, abych si všimla jeho zvědavosti a potenciálu.
«Víš co, Jakube?» řekla jsem po chvíli přemýšlení. «Co kdybychom si zítra udělali čas a šli spolu do parku? Můžeš mi ukázat, jak bys navrhl svou vlastní zahradu.»
Jeho oči se rozzářily ještě víc a já jsem cítila, jak se mi ulevilo. Možná jsem konečně našla způsob, jak spojit svou práci s jeho zájmem.
Další den jsme vyrazili do místního parku. Jakub běhal kolem a ukazoval mi místa, kde by chtěl mít květiny nebo lavičky. Jeho představivost byla neuvěřitelná a já jsem si uvědomila, jak moc jsem ho podceňovala.
«Mami, co kdybychom tady udělali místo pro pikniky?» navrhl s nadšením.
«To je skvělý nápad,» odpověděla jsem a začala si zapisovat jeho návrhy.
Jakubova radost byla nakažlivá a já jsem si uvědomila, že tímto způsobem ho mohu nejen podpořit v jeho zájmu, ale také mu dát pocit důležitosti a uznání.
Když jsme se vrátili domů, Jakub byl plný energie a nadšení. «Mami, můžu ti pomáhat s dalšími projekty?» zeptal se.
«Samozřejmě,» usmála jsem se. «Ale musíš mi slíbit, že budeš opatrný s mými plány.»
Jakub přikývl a já jsem věděla, že jsme udělali velký krok vpřed. Uvědomila jsem si, že je důležité nejen dávat dětem odpovědi na jejich otázky, ale také jim poskytovat příležitosti k objevování a růstu.
Večer jsem seděla u stolu a přemýšlela o tom všem. Jak často jsme jako rodiče příliš zaneprázdnění na to, abychom viděli potenciál našich dětí? Jak často jim dáváme odpovědi místo toho, abychom je nechali hledat vlastní cesty?
Možná bychom měli častěji zastavit a naslouchat jejich nápadům. Možná bychom měli věřit v jejich schopnosti a dát jim prostor k rozvoji.
A tak se ptám sama sebe: Co kdybychom všichni dali našim dětem více příležitostí k růstu? Co kdybychom jim ukázali, že věříme v jejich potenciál? Možná bychom byli překvapeni tím, čeho jsou schopni dosáhnout.