«Rodina, která se objevila až s dědictvím»

Jmenuji se Jan Novák a celý život jsem prožil v malebné vesničce jménem Křivoklát. Můj dům stojí na kopci s výhledem na řeku Berounku, kde jsem strávil většinu svého života v klidu a samotě. Moje rodina se o mě nikdy příliš nezajímala. Vždycky jsem byl ten podivínský strýc, který žije sám a nemá děti.

Všechno se změnilo jednoho podzimního dne, kdy se u mých dveří objevila moje neteř Petra. «Ahoj strejdo,» řekla s úsměvem, který jsem u ní nikdy předtím neviděl. «Dlouho jsme se neviděli. Jak se máš?»

Byl jsem překvapený, ale pozval jsem ji dál. Uvařil jsem kávu a sedli jsme si ke stolu v kuchyni. «Co tě sem přivádí?» zeptal jsem se.

Petra se rozhlédla po místnosti a pak se na mě podívala. «Slyšela jsem, že jsi psal závěť,» řekla opatrně.

Přikývl jsem. «Ano, je to pravda. Ale proč tě to zajímá?»

Petra se začala vymlouvat na to, jak se o mě celá rodina stará a jak by chtěli být více v kontaktu. Bylo to zvláštní, protože za posledních deset let jsem od nich neslyšel ani slovo.

V následujících týdnech se u mě začali objevovat i další členové rodiny. Bratr Pavel, kterého jsem neviděl od pohřbu našich rodičů, a sestřenice Jana, která mi kdysi jako dítě rozbila okno míčem. Všichni najednou měli zájem o mé zdraví a život.

Začal jsem si uvědomovat, že jejich náhlý zájem není náhodný. Bylo to kvůli mému majetku. Cítil jsem se zrazený a zklamaný. Celý život jsem žil v domnění, že rodina je něco víc než jen krevní pouto, ale teď jsem viděl, že pro ně jsem jen prostředek k dosažení cíle.

Jednoho večera jsem seděl na verandě a díval se na západ slunce nad řekou. Přemýšlel jsem o tom, co udělat dál. Rozhodl jsem se, že svůj majetek odkazuji místní charitě, která pomáhá dětem z dětských domovů. Chtěl jsem, aby mé peníze šly na něco smysluplného.

Když jsem to oznámil rodině, jejich reakce byla přesně taková, jakou jsem očekával. Zklamání a hněv. Ale já cítil klid. Věděl jsem, že jsem udělal správnou věc.

Nakonec jsem zůstal sám, ale tentokrát mi to nevadilo. Našel jsem nový smysl života v pomoci druhým a věděl jsem, že moje rozhodnutí bylo správné.