Sedím na studené lavičce v panelákovém schodišti, objímám své dvě děti a v hlavě mi hučí strach i zoufalství. Po letech domácího násilí jsem konečně našla odvahu odejít od manžela, ale místo útočiště u kamarádky jsem narazila na další zavřené dveře. V téhle noci, mezi dětskými vzlyky a svým vlastním tichem, přemýšlím, jestli v tomhle světě existuje místo pro ty, kdo utíkají před temnotou.
Utíkala jsem s dětmi v noci před násilným manželem, doufala v pomoc u nejlepší kamarádky, ale její muž nám odmítl otevřít. V tu chvíli jsem pochopila, jak osamělý může být člověk, když ho vlastní rodina i přátelé zradí. Tento příběh je mým voláním po pochopení a podpoře v české společnosti, která často přehlíží utrpení druhých.
Jmenuji se Jana a můj život se změnil v noční můru ve chvíli, kdy mi manžel poprvé ublížil. Dlouho jsem věřila, že láska všechno překoná, ale strach a stud mě pomalu ničily. Teď už vím, že jsem měla utéct dřív, než bude pozdě.
Byla jsem sousedkou v domě, kde se z bytu 3B ozýval dětský pláč, který nikdo nedokázal ignorovat. Roky jsme se snažili zjistit, co se tam děje, ale strach a nejistota nás paralyzovaly. Když konečně zasáhla policie, bylo už pozdě a já si dodnes kladu otázku, jestli jsme mohli udělat víc.
V dramatické noci jsem utekla od násilnického manžela, zůstala sama se dvěma malými dětmi a čelila odmítnutí rodiny i přátel. Prošla jsem zoufalstvím, strachem i bezmocí, ale nakonec jsem v sobě objevila sílu postavit se na vlastní nohy. Tato noc mi změnila život a ukázala, že někdy je jedinou záchranou naše vlastní odvaha.
Jmenuji se Petra a vždycky jsem věřila, že rodina je místo, kde najdu bezpečí. Po narození mého syna a návratu do práce na částečný úvazek se však můj manžel začal chovat jinak. Teď už nebojuji jen za svého syna, ale i za vlastní důstojnost a právo na klidný domov.
Jsem učitelka v mateřské škole a každý den se setkávám s dětmi, jejichž osudy jsou často těžší, než by si kdo myslel. Nejvíce mě zasáhl příběh Viktorky, tiché holčičky, která skrývala hluboké trápení. Pokusila jsem se jí pomoci, ale narazila jsem na překážky, které mě donutily přehodnotit, co vlastně znamená být oporou.
Jmenuji se Eva a nikdy jsem si nemyslela, že budu stát před volbou mezi manželem a nejlepší kamarádkou. Když u mě jedné deštivé noci zaklepala zoufalá Šárka se svými dětmi, chtěla jsem jí pomoct, ale můj muž Tomáš byl zásadně proti. Ten večer změnil nejen naše přátelství, ale i celý můj pohled na rodinu a odvahu postavit se za to, co je správné.
Jmenuji se Eva a vždycky jsem obdivovala sousedku Martinu pro její eleganci a klid. Po svatbě se ale začala měnit, a já jsem postupně odhalila pravdu, která mi vzala dech. Tento příběh je o tom, co se může skrývat za zdmi naší vlastní chodby, a jak těžké je někdy najít odvahu říct pravdu.
Můj život vypadal zvenčí bezchybný, ale doma jsem žila ve stínu manželovy kontroly. Roky jsem se bála ozvat, až jsem se jednoho dne rozhodla postavit sama za sebe. Toto je příběh o odvaze, ztrátě a hledání vlastní hodnoty.
Jedné bouřlivé noci mi dcera Jana v slzách přiznala, že ji její manžel Tomáš ohrožuje. Od té chvíle mě ochromil strach o její život a začal boj, který změnil naši rodinu navždy. Modlitba a víra byly mým jediným útočištěm, když jsem čelila bezmoci a hledala cestu zpět ke světlu.
Jmenuji se Eva a stojím před rozhodnutím, které může navždy změnit naši rodinu. Moje dcera mě žádá, abych přijala ji i její malou dcerku zpět do svého bytu, ale já odmítám přijmout jejího manžela, protože vím, co všechno nám už způsobil. Bojím se, že tím rozbiju rodinu, ale zároveň chci ochránit svůj domov a klid.
