Jednoho večera jsem náhodou zaslechl rozhovor své ženy s její sestrou a v tu chvíli se mi zhroutil celý svět. Po letech šťastného manželství a otcovství jsem zjistil, že děti, které jsem vychovával, nejsou biologicky moje. Vyprávím o bolesti zrady, zoufalém hledání pravdy a o tom, jak těžké je znovu najít smysl života, když vám někdo vezme vše, čemu jste věřili.
Jmenuji se Karel a po třiceti letech manželství jsem si uvědomil, že už svou ženu nemiluji. Všechno, co jsme společně budovali, se mi najednou zdálo cizí a prázdné. Tento příběh je o odvaze čelit pravdě, o bolesti ztráty a o hledání nového smyslu života v době, kdy už by měl být člověk dávno usazený.
Po pětadvaceti letech manželství jsem se rozvedla s mužem, o kterém jsem si myslela, že ho už nemiluji. Věřila jsem, že náš rozchod byl klidný a bez tajemství, dokud jsem na benzínce nezahlédla svého bývalého s mojí nejlepší kamarádkou. V tu chvíli se mi zhroutil svět a musela jsem čelit nejen zradě, ale i otázce, kdo vlastně jsem a co mi v životě ještě zbylo.
Jmenuji se Věra a nikdy bych nevěřila, že obyčejný sobotní nákup v supermarketu se pro mě stane noční můrou. Stačilo pár minut, abych přišla o klid, důstojnost i víru v lidskou slušnost. Přestože jsem celý život byla silná a nezávislá, ten den mě zlomil.
Vyrůstala jsem jako smírčí typ, ten, kdo nikdy neřekl ne a vždy dával ostatní na první místo. Tyto návyky, hluboce zakořeněné v mém dětství, mi ztěžují vybudovat si vlastní identitu. Jak se snažím osvobodit, cítím se ztracená ve světě, kde už nepoznávám, kdo jsem.
