«Nevlastní Matka v Nesnázích: ‘Je mi 60 a Potřebuji Svůj Klid'»

Jmenuji se Jana a je mi šedesát let. Žiji s manželem Petrem v malém městečku na Moravě. Naše dny jsou většinou klidné, ale každý víkend se náš domov promění v rušné místo. To je doba, kdy k nám přijíždí Petrův dospělý syn Tomáš se svou rodinou.

Tomáš je milý chlapec, ale jeho návštěvy jsou pro mě čím dál tím náročnější. Přijíždí s manželkou Lenkou a dvěma dětmi, které jsou plné energie. Dům se naplní smíchem, křikem a neustálým pohybem. Ačkoliv mám děti ráda, po týdnu práce toužím po klidu a tichu.

Každou sobotu ráno se probouzím s pocitem úzkosti. Vím, že musím připravit oběd pro celou rodinu a postarat se o to, aby se všichni cítili vítáni. Petr je nadšený, že má syna a vnoučata na blízku, ale já se cítím vyčerpaná.

Jednoho dne jsem se rozhodla, že to musím změnit. Po obědě, když děti běhaly po zahradě a Petr s Tomášem sledovali fotbal v televizi, jsem si sedla s Lenkou na terasu. «Lenko,» začala jsem opatrně, «mohla bych s tebou o něčem mluvit?»

Lenka se na mě podívala s úsměvem. «Samozřejmě, Jano. Co se děje?»

«Víš,» pokračovala jsem, «mám vás všechny moc ráda, ale někdy je pro mě těžké zvládnout ten ruch každý víkend. Potřebuji trochu času pro sebe.»

Lenka přikývla. «Rozumím ti. Možná bychom mohli zkusit přijíždět jen jednou za dva týdny? Nebo bychom mohli zůstat kratší dobu?»

Její návrh mě překvapil svou vstřícností. «To by bylo skvělé,» odpověděla jsem s úlevou.

Od té doby se naše víkendy změnily. Tomášova rodina k nám jezdí méně často, ale když přijedou, užíváme si společné chvíle mnohem více. Mám čas na své koníčky a mohu si užít klidné večery s Petrem.

Naučila jsem se, že je důležité mluvit o svých potřebách a najít rovnováhu mezi rodinným životem a osobním prostorem. A i když jsem nevlastní matka, cítím se teď více jako součást rodiny než kdy dřív.