Rozvod nestačil: Jak se můj bývalý manžel a tchyně snažili obrátit mého syna proti mně a mému novému partnerovi

„Tohle ti nikdy neodpustím, Petrušo!“ křičela na mě paní Novotná, moje bývalá tchyně, zatímco jsem stála ve dveřích jejich bytu na pražském Proseku. Adam, můj osmiletý syn, se krčil za mnou a já cítila, jak se mi třesou ruce. Martin, můj bývalý manžel, stál opodál s kamenným výrazem ve tváři. „Kvůli tobě je náš syn nešťastný! A ten tvůj Tomáš? To je jen další omyl!“

V tu chvíli jsem měla chuť utéct. Ale nemohla jsem. Kvůli Adamovi. Všechno to začalo už dávno před rozvodem. Martin byl vždycky uzavřený, málokdy mi řekl něco hezkého. Po letech hádek a ticha jsem sebrala odvahu a odešla. Myslela jsem, že tím to skončí. Ale mýlila jsem se.

Adam byl pro mě vším. Po rozvodu jsme spolu bydleli v malém bytě na Žižkově. Snažila jsem se mu být oporou, i když jsem sama často brečela do polštáře. Pak přišel Tomáš – kolega z práce, který mi ukázal, že láska může být i něžná a upřímná. Adam si ho zpočátku oblíbil. Smáli se spolu, hráli fotbal v parku pod Vítkovem.

Jenže pak začaly návštěvy u Martina a jeho matky. Po každém víkendu se Adam vracel jiný – uzavřený, podrážděný, někdy na mě dokonce křičel: „Ty nejsi dobrá máma! Táta říkal, že Tomáš je zloděj!“ Nechápala jsem, co se děje. Až jednou přišel domů s tím, že už nechce bydlet se mnou.

„Mami, proč jsi odešla od táty? Proč musíš být pořád s Tomášem?“ ptal se mě jednou večer, když jsme seděli u večeře. Srdce mi pukalo bolestí. „Adame, někdy dospělí dělají chyby. Ale vždycky tě budu milovat.“

Začal boj o Adama. Martin podal návrh na střídavou péči a jeho matka mě očerňovala před sousedy i školou. Jednou mi dokonce zavolala třídní učitelka: „Paní Novotná tvrdí, že zanedbáváte syna a že váš partner je agresivní.“ Cítila jsem se bezmocná.

Tomáš mi byl oporou. „Nenecháme si Adama vzít,“ říkal mi večer, když jsem plakala v jeho náručí. Ale já měla strach. Co když jim Adam uvěří? Co když mě opravdu začne nenávidět?

Jednoho dne jsem šla pro Adama do školy a on stál na chodbě s paní Novotnou. Když mě uviděl, schoval se za ni. „Nechci jít domů!“ křičel. Tchyně se na mě vítězoslavně usmála: „Vidíte? Už vás nechce.“

Doma jsme měli tichou domácnost. Adam se mnou nemluvil. Tomáš se snažil navázat kontakt, ale marně. Večer jsem seděla u jeho postele a šeptala: „Adame, co ti táta říká?“ Mlčel.

Rozhodla jsem se jednat. Šla jsem za školní psycholožkou paní Dvořákovou. „Paní Petro, děti jsou v tomhle věku velmi zranitelné. Musíte s ním mluvit otevřeně – a hlavně mu dát čas.“

Začala jsem Adamovi psát dopisy – krátké vzkazy do svačiny: „Mám tě ráda.“ „Jsem na tebe pyšná.“ Pomalu se začal otevírat. Jednou večer přišel za mnou do kuchyně: „Mami, Tomáš není zlý… Babička říká věci, kterým nerozumím.“

Objala jsem ho a poprvé po dlouhé době cítila naději.

Ale Martin nepolevoval. Začal mi posílat výhružné SMS: „Jestli budeš Adama dál tahat k tomu svému Tomášovi, postarám se, abys ho už nikdy neviděla.“ Měla jsem strach jít sama ven.

Jednou večer zazvonil zvonek. Za dveřmi stála paní Novotná s kufrem v ruce: „Adam tu dnes nebude spát! Odvážím si ho.“ Tomáš ji zastavil: „Paní Novotná, respektujte soudní rozhodnutí.“ Rozkřičela se na celý dům: „Vy jste tu cizí! Kvůli vám je moje rodina v troskách!“ Sousedi vykukovali ze dveří.

Byla jsem zoufalá. Ale pak mi došlo – nesmím hrát jejich hru. Musím být silná kvůli Adamovi.

Začala jsem chodit na terapii a vzala tam i Adama. Pomalu jsme spolu znovu nacházeli cestu jeden k druhému. Učila jsem ho rozpoznat manipulaci a říkat svůj názor.

Jednoho dne přišel Adam ze školy a řekl: „Mami, babička říká, že tě nemám poslouchat… Ale já chci být s tebou.“ Rozplakala jsem se štěstím.

Soud nakonec rozhodl v můj prospěch – Adam zůstal u mě a s Martinem se vídal každý druhý víkend.

Dnes už je všechno klidnější. S Tomášem jsme šťastní a Adam má zase úsměv na tváři.

Ale někdy si večer lehnu do postele a ptám se sama sebe: Proč musí být některé rozvody tak kruté? Proč dospělí zapomínají na to nejdůležitější – na děti?

Co byste udělali vy na mém místě? Má vůbec smysl bojovat o pravdu, když vás někdo chce zničit za každou cenu?